Nohy nám jdou šejdrem, ale byla to krása

Nohy nám jdou šejdrem, ale byla to krása

Nohy nám jdou šejdrem, ale byla to krása

Poslední dva z nás opouští Topolový hájek, za pár minut bude konečně uklizeno a další ročník Besedy je tak definitivně za námi. „Nohy mi jdou šejdrem, ale byla to krása. Z jednoho víkendu budu žít zase celý rok,“ povídám Peťovi a trochu dojímám nás oba. Já, cynik a ironik…

Z pozice organizátorů objektivně Besedu hodnotit neumíme. Přesto si dovolím tvrdit, že pro náš produkční tým šlo o nejlepší ročník. Ani ne tak kvůli dramaturgii, ani ne tak kvůli opravdu velkému množství vás všech, kteří do Topolového hájku dorazili, ale energii, kterou jste vy všichni vytvořili. Návštěvníci, vystupujícící, dobrovolníci. Energie, která mění ironiky na citlivky, prošedivělé skoročtyřicátníky v tancující mladíky, odpůrce jazzu v jeho milovníky. Všichni z nás si myslíme, že přesně tato energie je pravou podstatou Besedy. Moc, opravdu moc za ni děkujeme!  

Předvídat, co bude za rok, neumí nikdo z nás, ale můžeme slíbit, že uděláme vše pro to, abychom se příští rok u Veličky v Tasově zase všichni společně potkali. Krásný zbytek léta.

Za tým BuB Pavel

Odeslat